Klobouk dolů (o češtině a cizincích)

Klobouk dolů před cizinci, kteří se učí česky! A nevadí jim, že je čeština těžká a v zahraničí málo použitelná. A taky pěkně záludná!

V bludišti českých slov a poťouchlých gramatických tvarů se totiž dá lehce zabloudit... Manžel mé kamarádky rozesmál prodavačku, když požádal o dva hlupáčky (loupáčky). Jindy zas prohlásil, že nesnáší blechovku (dechovku)... Kamarád Američan měl jednou strach, že bude prš (pršet) a nestihne přestěhovat mrzák (mrazák)... Další kamarád Angličan mluvil česky tak dobře, že luštil křižovatky (křížovky), ale když si objednal kávu, překvapil číšníka větou: „Prosím nemlíkám!“ (bez mléka).

S češtinou musí být člověk pořád ve střehu, protože jediné písmeno (saldo-sádlo), nebo nevhodné slovo (jídlo-žrádlo) může nadělat neplechu. A výslovnost dá cizincům taky zabrat - hlavně ta spousta souhlásek (Brnkni mi ve čtvrtek!). Některé národnosti mají potíže i s běžnými slovy. Například Španělé si upravují stanici metra Skalka na...Eskalka a Spartu a Slávii na...Esparta a Ezlavia. A na dlouhý a složitý název typu...Náměstí generála KUTLVAŠRA si radši ani netroufnou.

Asi nejhorší je však pro cizince skloňování, protože s něčím tak komplikovaným se většinou nesetkali. Vzpomínám si třeba na Belgičana Otta, který měl v kurzu češtiny skloňovat:...Ottova matka, Ottovy matky, Ottově matce... Boj se sedmi pády a čtrnácti koncovkami sice prohrál, ale na češtinu nezanevřel. Pral se s ní dál a za to si zaslouží uznání. Podobně jako Francouz, který na schůzi nájemníků nebojácně řekl: "Soulasim se svojimi sousedymi na kup kotele" (dal s ostatními nájemníky souhlas k nákupu kotle).

Ovšem čeština není jen řeč plná pravidel. Je také odrazem našeho myšlení a humoru. V Čapkově POVÍDÁNÍ O PEJSKOVI A KOČIČCE udivilo japonského překladatele "nesmyslné" chování zvířátek:..."Pejsek pověsil kočičku na šňůru, aby se usušila a ta hned seskočila, aby pověsila pejska? Jak tomu mám rozumět?"... A když se dostal k příběhu o pyšné noční košilce a utěšování zraněného pejska, byl už naprosto v koncích:..."ty můj pišulko a pišulánku, můj pišiši a pišišišínku...ty moje ubohá pišišindo"...

Někdy se však o (nechtěný) humor zaslouží sami překladatelé nebo automatické překlady. Nedávno jsem se v jedné reklamě na kosmetiku dočetla, že:..."kůže krása Lounge je mezinárodně známé pro své premiérové voskování služeb...Přizpůsobte si bikini vosk, takže můžete ukázat svůj individualismus. Můžeme si udělat vlastní tvary, iniciály a oblast třísel kouzla na požádání." (www.terezaskinsucces.com)

Zkrátka...cizinci to s češtinou nemají lehké! Proto se na jejich přešlapy a novotvary díváme s pochopením. Jejich chyby a omyly vlastně ukazují, jak je náš jazyk jedinečný, bohatý, nevypočitatelný, úžasně ohebný a tvárný. A pěkně tvrdý oříšek!

A tak klobouk dolů i před češtinou - naším bohatstvím a rodinným stříbrem! Občas si stěžujeme, že ztrácí lesk a reziví, ale odborníci tvrdí, že se o její krásu a ryzost zas nemusíme tolik bát. V minulosti si už dokázala mockrát poradit (s němčinou, ruštinou, budovatelským a totalitním slovníkem, atd...). Časem se prý vypořádá i s newspeakem a žargonem politiků, s módními anglicismy, množstvím vulgarismů, frázemi ve stylu SMS a bůhvíčím ještě. A bohemisté ujišťují, že si nakonec ponechá jen to, co je pro ni potřebné a funkční. No... a spousta Čechů jí v tom zaručeně pomůže.

***

Takže klobouk dolů také před všemi, kterým na češtině záleží, mají ji rádi a ... mluvíhezkyčesky.

foto: www.flickr.com, www.google.com