Woody Allen: „Stáří nemohu bohužel nikomu doporučit“

Máme tu další úsporná opatření vlády, která zasáhnou všechny - i seniory. Zatím si nejstarší generace rozhodně nežila nad poměry, ale bude muset ještě víc šetřit…Jak?...

Asi omezí veškerou spotřebu na minimum. Bude konzumovat míň masa a kupovat hlavně kuřecí a bůček, protože jsou nejlevnější. Místo másla a olivového oleje bude používat umělé tuky a sádlo. Předražená vajíčka bude jíst jen občas a drahou zeleninu a ovoce si odepře úplně. Bude vařit hlavně těstoviny, omáčky a knedlíky, protože tolik nelezou do peněz...Z moučných a tučných jídel se sice tloustne a jsou nezdravá, ale u starých lidí jsou přece cholesterol, cukrovka a cévní choroby normální, ne?

Aby senioři ušetřili za elektřinu, naučí se sedět doma skoro potmě. Stáhnou topení, budou spořit vodou a míň se koupat a sprchovat. Budou telefonovat jen v nutných záležitostech - ne, aby si popovídali, když se cítí sami. Jakmile jim doslouží staré spotřebiče, buď sáhnou hluboko do kapsy, nebo se bez nich obejdou. A když nastanou nezbytné opravy v domě nebo v bytě, čeká je finanční pohroma!

Zajít si pravidelně do cukrárny, restaurace, ke kadeřníkovi, na manikůru, pedikůru a masáže se stane pro staré lidi luxus. Ani knihy a časopisy, oblečení, sport a sportovní vybavení pro ně nebudou běžně dostupné; stejně tak cigarety, pivo a víno. Totéž platí pro divadlo, kino, výstavy, koncerty, cestování a dovolenou v lázních a u moře… Jestliže si senior jednou za čas dopřeje pobyt v cizině, pak zvolí nepohodlný autobus, co nejlevnější ubytování a vlastní stravování. Jízdy autem postupně vyloučí, protože ceny pohonných hmot rostou a náhradní díly a opravy jsou nad jeho možnosti.

Pokud je starý člověk nemocný a léčí se (což je celkem běžné), vydá dost peněz za doplatky na léky a nezbude mu na potravinové doplňky a vitamíny. O kvalitní kosmetice ani nemluvě. A nedej bože, aby ležel dlouho v nemocnici, to se taky prodraží!

Někdo možná namítne, že takhle šetří spousta lidí...zejména rodiny s dětmi, rozvedené ženy a matky samoživitelky. Ale senioři jsou na tom ještě o něco hůř. V životě zažili příliš mnoho nedostatku - za války,  v poválečném období a za komunismu, kdy téměř nic nebylo, pořád se něco shánělo a na něco šetřilo. Mají za sebou dlouhá léta, kdy odváděli státu pojištění a daně a vytvářeli svou prací národní důchod. A teď se na sklonku života dovídají, že na valorizaci důchodů nebudou peníze...

Většina starých lidí si nemůže přivydělat. Vzhledem k jejich věku a zdravotnímu stavu pro ně není na trhu práce místo. Mohli by jim pomoct příbuzní, ale i ti mívají finanční starosti. A senioři neradi o něco prosí, protože mají svou důstojnost...

Ale určitě existují řešení, jak získat do státní pokladny (a pro sociálně slabé) víc financí...Co třeba víc zdanit zahraniční banky, které na českých klientech vydělávají obrovské sumy a ty pak odvádějí pryč ze země?...Není čas podívat se na zoubek zahraničním supermarketům, které se svými zisky provádějí totéž a český stát vlastně soustavně a dlouhodobě „dojí“?...A tak by se dalo pokračovat…

Říká se, že každý řetěz je tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek. A péče o slabé a potřebné - opuštěné děti, nemocné, handicapované a seniory - zřetelně ukazuje ekonomické a etické pozadí naší demokracie. Každému je samozřejmě jasné, že úspory jsou nutné. Občanskou nespokojenost a protesty však nevyvolává rozpočtová odpovědnost vlády. Vyvolává je obava, že vláda rostoucí zadluženost jen krátkozrace látá a flikuje neustálým zdražováním a zvyšováním daní občanů. A neřeší ji především seriózními analýzami, promyšlenými a dlouhodobými koncepcemi a kvalifikovanými činy...

***

A dokud se současná situace nezmění, nezbývá než spolu s Woody Allenem konstatovat, že:..."STÁŘÍ NEMOHU BOHUŽEL NIKOMU DOPORUČIT..."

foto: www.google.com