Nobelova cena pro Alici Munro a její povídky (recenze)

Čeští čtenáři rádi vyhledávají dobré knihy a dovedou je ocenit. Přesto se zdá, že povídky kanadské spisovatelky a nositelky Nobelovy ceny za literaturu Alice Munro mnozí zatím neobjevili - což platí i pro sbírku 

Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel, která u nás vyšla v r. 2009 v překladu Aleny Jindrové-Špilarové.

Ženská tématika

Může to být tím, že kanadská literatura zůstává stále trochu ve stínu americké a povídky nepatří v současné době k nejčtenějším žánrům. Anebo jsou knihy s ženskou tématikou v povědomí čtenářů zakotveny jako četba výhradně pro ženy. Ať tak či onak, odborná kritika i ti, kteří povídky Alice Munro znají, se shodují, že patří k tomu nejlepšímu, co současná světová próza nabízí - jak ostatně dokazuje i Nobelova cena za literaturu, která jí byla udělena na podzim roku 2013.

Takzvaná literatura pro ženy

Je-li řeč o literatuře pro ženy, pak je Alice Munro v tom nejlepším smyslu slova „ženská“ autorka. Vyrostla se dvěma sestrami a vychovala tři dcery, takže svět žen dobře zná a zcela přirozeně se stal ústředním bodem jejího zájmu a pozornosti. Je jenom logické, že ji zajímá ženský úděl i to, v čem se ženské chování liší od chování mužů.  A také to, že zkoumá niterný vesmír svých hrdinek, jejich postoje a emoce a skrze radost, obavy, váhání, rozhodování, smutky a zklamání pak čtenářům zprostředkovává jejich takzvaně žensky subjektivní pohled na svět.

Příběhy devíti žen

V pořadí desátý povídkový soubor vyšel v roce 2002 v Londýně a o sedm let později i u nás (je příznačné, že je věnovaný ženě a přeložila ho také žena). Autorka v něm zachycuje běžné i zcela mimořádné etapy v životě žen nejrůznějšího věku a dotýká se mnoha tradičních témat, jako jsou láska, partnerství, rodičovství, stárnutí nebo smrt. Výjimečnost každé z devíti povídek ovšem nespočívá v tématech samotných, ale v osobitém způsobu, jakým Munro syžety pojednává - s empatií, neokázale a bez sentimentu. Pro tuto věcnost, střídmost a zároveň neobyčejnou schopnost vcítění bývá často srovnávána s velkými klasiky realismu, např. s Čechovem, protože i ona pozoruje život jakoby mimochodem a zdánlivě chybějící děj - což je autorský záměr - vynahrazuje čtenáři hlubokým vhledem do nitra postav a jejich vztahů.

Povídka versus román

Zatímco román má k vykreslení postav a rozvinutí děje poměrně velkou plochu, povídka je sevřená do omezeného počtu stran, do kterých se musí vejít popis prostředí, osudy hrdinů, zápletka, rozuzlení i pointa. A právě v umění „kondenzace“ spočívá povídkářské mistrovství Alice Munro - dokáže do svých próz vměstnat všechno, co obnáší život. Přitom však zůstává svrchovanou vládkyní svých příběhů. Má mimořádný cit pro jejich stavbu a spád, dokáže mistrně tahat za nitky, lékárnicky pracovat s humorem a kořenit vyprávění téměř neznatelnou ironií. A také umí čtenáře ukolébat zdánlivou všedností děje, aby do něj v pravý čas nenápadně vsunula zásadní zvrat a vytasila se s překvapivým závěrem.

Sbírka Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel

S těmito charakteristikami autorčina stylu, včetně momentu překvapení, se setkáme už v úvodní stejnojmenné povídce, kde si dvojice dívek vystřelí z neprovdané stárnoucí hospodyně a píše jí milostné dopisy, které jí nakonec od základu změní život. (Škoda jen, že dětské rozpočitadlo z názvu Hateship, Friendship, Courtship, Loveship, Marriage nebylo přeloženo odpovídající říkankou - třeba Štěstí, neštěstí, láska, manželství.) Překvapení zažije čtenář i v další próze s příznačným názvem Plovoucí most, kde dojde k nečekanému sblížení ženy, nemocné rakovinou, s neznámým mladým mužem. A nejinak je tomu i v dalších povídkách, ať už vyprávějí o rodinném tajemství, dobrovolném odchodu ze života, nevěře, rozvodu, setkání s láskou z dětství, smrti dítěte...

Odloučení

Za jednu z nejpoutavějších považuji poslední povídku Odloučení, kterou si také vybrala a citlivě natočila režisérka Sarah Polley pod názvem Daleko od ní, a v kategorii Nejlepší adaptovaný scénář si za ni zaslouženě odnesla nominaci na Oscara. Jde o jímavý, a svým způsobem reprezentativní příběh celé sbírky, který zaujme především autentickým a sugestivním ztvárněním vztahu starších manželů, osudově poznamenaným ženinou Alzheimerovou chorobou. Autorka v něm vycházela z vlastní bolestné zkušenosti s matkou a mnoha tíživých situací, které s touto nevyléčitelnou nemocí zažívají nemocní i jejich nejbližší okolí.

Poprvé v historii Nobelova cena pro Kanaďanku

Za své celoživotní dílo dostala Alice Munro na podzim roku 2013 Nobelovu cenu za literaturu. Pro ni i její zemi to byla významná pocta, protože ve více než stoleté historii udílení cen se to ještě žádnému kanadskému spisovateli nepodařilo (tím spíš, že v Kanadě byla i první ženou s tímto oceněním a třináctou na celém světě). Munro prý při této příležitosti řekla, že cenu přijímá také jako uznání žánru, kterému se celý život věnovala, a vyjádřila naději, že teď snad „budou lidé povídku vnímat jako důležitý druh umění.“

Umění vyprávět

Soubor povídek Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel určitě stojí za přečtení. Alice Munro se umí dívat kolem sebe jako málokdo a všímat si i těch nejmenších detailů. Dokáže také pomocí několika slov či vět zprostředkovat náladu, rozpoložení a pocity svých postav, vstoupit do jejich minulosti a poskládat celou jejich životní mozaiku. Dovede poutavě a uvěřitelně vyprávět o závažných problémech i zcela banálních věcech a její zdánlivě prostý způsob vyprávění je ve skutečnosti vybroušený a velmi rafinovaný. Munro je svébytná autorka, která se nikdy a v ničem nepodbízí, pouze nabízí: ženám možnost ztotožnit se s hrdinkami příběhů a mužům líp porozumět někdy tak těžce pochopitelnému ženskému světu.

Alice Ann Munro, rozená Laidlaw, se narodila 10.7.1931 ve Winghamu, v provincii Ontario v Kanadě, kde začala studovat žurnalistiku a anglickou literaturu. Studia kvůli sňatku, péči o rodinu a stěhování do Vancouveru přerušila a tehdy také začala psát povídky. První cenu získala za knihu Dance of the Happy shades (General Governor's Award, 1972). V následujících letech se stala profesionální spisovatelkou a působila na univerzitě v Západním Ontariu. V roce 2013 obdržela Nobelovu cenu za literaturu a kromě toho je držitelkou dalších domácích a zahraničních cen a nominací.

Odkazy, linky a foto: 

http://knihy.idnes.cz/nepritel-pritel-ctitel-milenec-manzel-1-1.html
http://www.iliteratura.cz/Clanek/28767/munro-alice-utek
http://www.iliteratura.cz/Clanek/31577/munro-alice-prilis-mnoho-stesti
http://www.iliteratura.cz/Clanek/32965/munro-alice-drahy-zivot

http://www.iliteratura.cz/Clanek/13817/munro-alice-uz-davno-ti-chci-neco-rict-a-jine-povidky
http://www.iliteratura.cz/Clanek/13825/jindrova-spilarova-alena

http://www.iliteratura.cz/Clanek/24481/munro-alice-nobelova-cena-za-literaturu-2013

http://www.iliteratura.cz/Clanek/28765/munro-alice-nepritel-pritel-ctitel-milenec-manzel-in-tyden