Plavba smrti (recenze)
Obliba severské krimi
Už mnohokrát jsem si položila otázku, proč právě severská detektivka je tak oblíbená. Jestli je to dáno především kvalitou autorů, anebo k její popularitě přispívá i netradiční prostředí, okořeněné kapkou nordické mystiky. Zřejmě obojí, ale je možné, že se skandinávská krimi tak trošku svezla na módní vlně a její boom za nějakou dobu pomine. Nebo taky ne. To ukáže čas.
Islandská Agatha Christie
Přiznám se, že Yrsu Sigurđardóttir jsem neznala, dokud jsem si nepřečetla Plavbu smrti. Nicméně tato autorka, která se údajně věnuje inženýrské profesi a přitom píše detektivky a knihy pro mládež, už zaznamenala velký mezinárodní úspěch a ocitla se v rodině tak slavných jmen jako Larsson, Nesbo nebo Kepler. Její detektivní prvotina Poslední rituál byla dokonce přeložena do třiceti jazyků a několik románů (Mrazivé světlo, Žhavý hrob, Led v žilách, Ohnivý anděl), včetně Plavby smrti (knihy. iDNES.cz, 2014) vyšlo také v češtině.
V hlavní roli advokátka
Jako má Agatha Christie svého Poirota, tak Yrsa Sigurđardóttir má zase právničku Tóru, rozvedenou matku dvou dětí a mladou babičku, která řeší své případy s podporou nového partnera - bývalého policisty. Tóra není ničím výjimečná. Je to obyčejná žena s běžnými problémy a hrůzné drama na lodi, které před čtenářem pozvolna odkrývá, tvoří k jejímu normálnímu životu ostrý protiklad. Ale takových kontrastů je v knize víc a tvoří součást autorčina rukopisu.
Protiklady - součást autorčina stylu
Už v úvodu se setkáme s prvním protikladem. Jachta vypluje z prosluněného Lisabonu a na palubě veze šťastnou rodinu, která se těší na příjemnou a klidnou plavbu. Na Island však dorazí za studené a větrné noci, je úplně prázdná a na molu ji čekají vyděšení prarodiče s plačící vnučkou, kteří tuší neštěstí. A kontrastů přibývá...
Příběh je vyprávěn ve dvou odlišných časových rovinách – přítomné, ve které probíhá vyšetřování, a retrospektivní, kdy se čtenář dozvídá, co se opravdu stalo. I zápletku rozvíjí autorka střídáním napínavých a klidnějších pasáží a dovedně tak uvolňuje a zvyšuje napětí.
Realistické (a někdy až naturalistické) prvky autorka neváhá prokládat náznaky tajemna, přeludy, sny, zmínkami o lodi duchů a kletbě, která lodi přivodila sérii neštěstí. Pro vyvolání potřebné atmosféry a zostření čtenářovy vnímavosti často také pracuje s výraznými barevnými kontrasty („Stojí v osvětlené velitelské kabině a my tu sedíme v černočerné tmě... on byl bledý jako funebrák, ona opálená“) a kontrastními zrakovými a čichovými vjemy (zápach z pozvracené kopírky v Tóřině prosté kanceláři vystřídá intenzivní vůně drahého parfému, který se line honosným interiérem lodi). A následují další protiklady...
Líčení skromného zařízení bytu a ošumělého oblečení starého manželského páru kontrastuje s popisem drahých šatů bývalé majitelky jachty - krásné a atraktivní ženy. Cenný rám jejího portrétu tvoří „honosný protiklad k jalovému obsahu malby“ a její manželství se starým mužem pak autorka charakterizuje jako symbiózu „dvou protikladných pólů“... Při prohlídce luxusního lodního inventáře má zástupce banky na sobě prvotřídní oblek, který je v „příkrém protikladu k jeho zchátralému autu.“ A Tóra přitom s úžasem zjistí, že jenom „kuchyňské nože byly dražší než celé zařízení její kuchyně.“ Autorka ráda používá i protichůdná slovní spojení: „Žasnu, že je tak brutálně elegantní.“ Avšak tím největším a velmi zdařile využívaným kontrastem je surovost a krutost zločinu, konfrontovaná s nevinným a citlivým dětským světem, který je třeba do poslední chvíle chránit.
Co má mít dobrá detektivka?
Plavba smrti je napínavý a čtivý detektivní román, založený na podobném principu jako Deset malých černoušků. Yrsa Sigurđardóttir umístila do uzavřeného prostoru lodi nevelký počet podezřelých a pokud z nich čtenář logicky vyloučí dvě malé děti, pak mezi pěti dospělými, kteří jeden po druhém umírají, musí být vrah...
Plavba smrti má také všechny atributy dobré detektivky. A kromě klasického schématu (zločin-detektiv-pátrání-dopadení-objasnění) se může navíc pochlubit nevšedním námětem, vzrušující zápletkou, sevřeností vyprávění, přehledným počtem podezřelých, gradujícím napětím a překvapivým rozuzlením. Na Plavbě smrti je také neobvyklé, jak velkou roli v ní hrají děti. Už v úvodu visí ve vzduchu dětská tragédie, předznamenaná malou Siggou Dőgg: „Máma není. Táta není. Alna taky. Byga taky. Všichni umželí.“ A drama, které prožívají ti nejmenší, se objevuje v průběhu celého vyprávění a jsou mu věnovány i poslední řádky knihy. Závěrečná kapitola končí dojemnou scénou, kdy sestry dvojčata skočí po vzoru kreslených postaviček Toma a Jerryho do moře a „osudový dětský kruh“ se uzavírá.
Odkazy, linky a foto:
http://knihy.idnes.cz/plavba-smrti.html
http://www.databazeknih.cz/autori/yrsa-sigurdardottir-2458
http://slideplayer.cz/slide/1890971/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Yrsa_Sigur%C3%B0ard%C3%B3ttir
http://www.google.cz/search?q=co+m%C3%A1+m%C3%ADt+dobr%C3%A1+detektivka&oq
Helena Kubíčková
Pozvánka na křest knihy
Srdečně zvu na křest knihy Povídky z druhé ruky, který se koná 10.11.2018 od 17,30 v klubu Storm, Praha 3 - Žižkov, Tachovské náměstí 5.
Helena Kubíčková
Santa Claus i na toaletním papíru...?
Od dětství mám ráda Ježíška, přesto netvrdím, že dárky nemůže nosit i Santa Claus. Jen se divím, že když už si obchodníci vybrali tohohle dědu v červené čepici, proč z něj dělají klauna a kašpárka. A potažmo i z kupujících...
Helena Kubíčková
Hřbitovní byznys
Během letošních Dušiček jsem si připomněla nejen své blízké, ale bohužel i ty, kteří se obohacují na úkor zesnulých. Nedávno jsem totiž zjistila, že tam, kde život jedněch končí, pro druhé začíná výnosný byznys...
Helena Kubíčková
Když psi mluví
Zní to neuvěřitelně, ale rozumím všemu, co říká můj pes. Nemyslím poštěkávání, vrčení, chňapání, psí pohledy, a tak. To zvládne kdekdo. Myslím skutečnou psí řeč.
Helena Kubíčková
Slib
„Slib, že na mě nezapomeneš!“ „Truhlíku můj malej, co tě to napadlo? Přísahám!“ „Tati, já tady bez tebe nevydržím“ „Něco ti dám, abys na mě myslela.“
Helena Kubíčková
Nebe s balonem
Snad po sté si otřela zpocený krk a obličej a modlila se, aby ty pařáky konečně přestaly! Horko jako by se zhmotňovalo, nabývalo na objemu a doráželo na ni ze všech stran.
Helena Kubíčková
Medardova noc
Následky některých domácích pohrom se odstraňují dlouho - třeba i měsíce. Proto stále kopeme ve vedru i v dešti okolo domu a mezi elektrickými kabely a rozvody plynu odkrýváme staré odpadní potrubí, špatně zakreslené v plánu.
Helena Kubíčková
I automat na nápoje může mít svědomí
Známe je, tyhle automaty na nápoje. Jsou skoro všude - na chodbách úřadů, institucí a škol a když není jiná možnost jak se napít, vhodí se do nich pár mincí a vypadne minerálka, čaj nebo káva.
Helena Kubíčková
Nobelova cena pro Alici Munro a její povídky (recenze)
Čeští čtenáři rádi vyhledávají dobré knihy a dovedou je ocenit. Přesto se zdá, že povídky kanadské spisovatelky a nositelky Nobelovy ceny za literaturu Alice Munro mnozí zatím neobjevili - což platí i pro sbírku
Helena Kubíčková
Přejme si...
Už brzy se narodí Nový rok 2015. Miminko, které vyroste, zestárne a za dvanáct měsíců nás opustí jako vetchý stařík.
Helena Kubíčková
Carrie - děsivý úspěch Stephena Kinga (recenze)
Bojíme se rádi?... Při čtení určitě, jinak by autoři děsuplných hororů, thrillerů, detektivek, krimi a mysteriózních sci-fi neměli do čeho píchnout.
Helena Kubíčková
Obraz (letní povídka)
Ten obraz jsem nesnášela. Italská riviéra... Ventimiglia... V padesátých letech ho ze soucitu koupil otec od jednoho známého, který ho vlastnoručně namaloval. Neměl peníze, jen mizerně placenou práci a nebyla naděje, že sežene lepší, protože pocházel z buržoazní rodiny. Obraz pak dlouho visel v předsíni a kdykoliv jsem šla okolo, koukla jsem se jinam.
Helena Kubíčková
Johnny Winter - albín, který se zapsal do dějin černého blues
Když jsem ho slyšela poprvé, jeho hudba byla pro mě zjevení. A jak jsem později zjistila, i on sám byl zjevení. Při vystoupeních mu dlouhé bílé vlasy albína létaly okolo hlavy, hubené tělo, pokryté tetováním, se zmítalo v brilantních rifech a z úst vycházel nečekaně drsný hlas. Přirovnávali ho k ufonovi, k někomu z jiné planety.
Helena Kubíčková
„Neumírej, Žofinko...“
byla prý poslední slova arcivévody Ferdinanda, kterého 28. června 1914 zastřelil v Sarajevu atentátník Gavrilo Princip. Útočník si právě kupoval něco k jídlu, když uviděl couvající auto s následníkem trůnu a bleskově využil
Helena Kubíčková
Letní vánoce
Co to má proboha znamenat? řekla jsem, když jsem zaslechla tisíckrát obehranou melodii "rolniček" a dotěrnou reklamu na LETNÍ VÁNOCE...
Helena Kubíčková
Světe, div se! Bramborový knedlík z brambor!
Je večer, potřebuju rychle nakoupit a všude mají zavřeno. Ale naštěstí cestou narazím na šikmookého obchodníka, který na otázku:
Helena Kubíčková
Zabouchnuté dveře
Pršelo a foukal vítr, když u nás zazvonil jen v trenýrkách a pantoflích. Zabouchnul si dveře a nikdo ze sousedů nebyl doma...
Helena Kubíčková
Jako když tleskne
Zase uběhl jeden rok. Vlastně neuběhl, spíš se přehnal a připadá mi jako včera, když jsme si připíjeli na letopočet s třináctkou.
Helena Kubíčková
Kabátek
Čas od času zahřeje a potěší zjištění, že si lidé pomáhají. A to nejen v extrémně složitých situacích, ale i zdánlivých maličkostech.
Helena Kubíčková
Volební slogany – bezobsažné, útočné, vulgární
Bez nápadu, obsahově prázdné a málo uvěřitelné. Často slibují, obviňují, nebo dokonce haní. Tak hodnotili volební slogany, které se za poslední týdny ucházely o přízeň voličů, odborníci z oblasti propagace, marketingu a médií.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1672x
Před časem mi vyšla kniha povídek Skleněné reliéfy, která mapuje křehkost partnerských a rodinných vztahů.