Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nebe s balonem

Snad po sté si otřela zpocený krk a obličej a modlila se, aby ty pařáky konečně přestaly! Horko jako by se zhmotňovalo, nabývalo na objemu a doráželo na ni ze všech stran.

Ze stěn malého pokoje, z tmavého nábytku a chlupatého koberce, který hřál do bosých nohou. Připadalo jí, že ji pálí každý centimetr kůže.

Když sem přijela, blízkost nebe a osamělý výhled z desátého patra byly přesně to, co potřebovala. Ale brzo zjistila, že ji před sluncem chrání jen průsvitná záclona s vyšívanými vlnkami a před parnem malý, protivně hučící větrák. Obojí chabě.

Seděla nahá, na klíně hřející notebook, u sebe misku s vodou a ručníkem a dávala pozor, aby nepromáčela pohovku. Už od rána jako by se dusila ve vlastní šťávě a ani trochu se nemohla soustředit. Přesto se zařekla, že překlad dokončí, i kdyby měla chcípnout. A pak někam vyrazí. Kamkoliv!

Samotnou ji to překvapilo. Původně myslela, že se dokáže zavřít v téhle malé, půjčené garsonce, zabrat se do práce, s nikým se nestýkat, neodpovídat na maily a vypnout mobil a její jediná zábava bude pozorovat nebe. Takový pokus o útěk do ještě větší samoty. Na místo, které připomínalo ochranný kokon a kde bůhvíproč doufala, že se bude míň obviňovat a trápit. Už ví, že to byl nesmysl. Ten únik nevyšel.

Násilím zahnala vzpomínku na vedro v Madridu, mnohem úmornější než teď. I navečer se vzduch tetelil odporným horkem, chodníky sálaly jako kamna a když se podívala na pouliční teploměr, nevěřila svým očím. Skoro padesát stupňů! Napadlo ji, že takhle to musí vypadat v pekle. Rouhala se. V tu chvíli neměla zdání, co peklo opravdu je.

Včera pozorovala na nebi letadla a taky balon, který přeletěl kolem a vznášel se nízko, jen kousek nad zemí. Balony se jí líbily, pohybovaly se tiše, plavně a důstojně, ale nejlepší na nich byl ten nadhled nad hloupým hemžením dole. Pohledy z výšky měla ze všeho nejradši a jednou by se taky chtěla odlepit od země a letět. Jenže to asi každý. Prostě takové obvyklé, banální přání, jako ostatně všechna přání, co měla.

V předsíňce najednou zazvonil telefon. Lekla se. Jak to, že si ho předtím nevšimla? Nemá ho zvednout? Raději ne, stejně to nebude pro ni! Ale co kdyby něco důležitého...?

Haló?“

Máš divnej hlas, nejsi nemocná?“

Kdo volá?“

Ty nevíš? Hádej!“

Co chcete? Rychle, nebo to položím!“

Počkej! Viděl jsem tě... jak chodíš po bytě nahá!“

Blbost! Tady mě nemůže nikdo vidět!“

Já jo... dalekohledem.“

No a co?“

Bylo to hezký!“

A dál?“

„Nechápala, proč ještě poslouchá.

Napadlo mě... že se můžeme sejít!“

To určitě! Proč bych se měla scházet s úchylem?“

Já přece nejsem...!“

Jak to mám, sakra, poznat? Dejte mi pokoj!“

Stejně na tebe zazvoním. Když neotevřeš, tvoje chyba!

Praštila sluchátkem a bylo jí jasné, že je pro dnešek se psaním konec. Celou dobu se bude bát a lámat si hlavu, kdo je ten chlap a jaký má důvod sem chodit. Copak je blázen, aby ho pustila nahoru? Proč by otvírala úplně cizímu člověku? Možná si vytipovává opuštěný ženský...

Znova si sedla na sedačku a zkřížila nohy – taková obranná pozice - a přesto, že si zakázala vzpomínky, vybavil se jí Martin, bývalý muž a teď už taky cizí člověk. Právě kvůli nim dvěma se ocitla tady. Ne, vlastně jen kvůli dceři. Kdyby před ní celé měsíce neprobírali rozvod, tak to neudělala. Zmátlo je, že nikdy neposlouchala a všechno, co si pořád dokola vyčítali, šlo zdánlivě mimo ni. Spletli se, jako už tolikrát - jeden v druhém a nejvíc v ní. Bylo to přesně naopak. To ona je přestala zajímat! Kvůli hádkám a vlastním trablům jim nezbýval čas na ty její. Vlastně ji opustili, i když pořád bydleli spolu.

Po rozvodu si namlouvala, že musí odjet někam hodně daleko, kde přijde na jiné myšlenky a až se vrátí, spousta věcí se sama od sebe spraví. Zrovna mířila do Prada a těšila se na Goyu, když Martin volal, že Lea spolkla ty prášky. Na chvilku se jí zastavilo srdce. Doslova. Úzkost jí sevřela hrudník tak, že nemohla popadnout dech. Tlak na prsou po chvilce povolil, ale vedrem a hrůzou jí vyschlo v krku a skoro nemohla polknout, natož mluvit. Dodatečně si uvědomila, že těch pár vteřin, co byla zticha, ji schválně napínal na skřipec. Teprve potom jí řekl, že Leu našel včas, probrali ji a teď je v blázinci. Tedy na psychiatrii, opravil se, a s nikým nechce mluvit. Ani s ní.

Zdola se ozval zvonek. Proboha, to bude on, ten chlap z telefonu! Co bude dělat? Zavolá policii? Ale vždyť se vlastně nic nestalo! Co když si ji jen s někým spletl? A co doopravdy chce? Horečně přemýšlela a vzpomněla si, jak loni přepadli vedle v ulici nějakou paní a našli ji až za několik dní. Ten, komu otevřela, musel vědět, že bydlí sama!

Další zvonění, tentokrát nahoře. Tak už je tady! Nemůže se dostat do bytu? Udělat otisk zámku je prý snadný!

Zase zvonění! Uvědomila si, jak se jí strachem třesou ruce. Ten pocit znala. Ochromoval ji celé měsíce a teď s ní znova mával jak s kusem hadru. Prudce zatoužila se ho jednou provždycky zbavit. Vždyť ON, ten chlap, jí přece nemůže ublížit víc než vlastní rodina! Najednou dostala chuť setřást ze sebe minulost, zapomenout na přítomnost a udělat něco šíleného. Něco jako bungee jumping. Člověk se odrazí, ztratí jediný pevný bod pod nohama a možná proto dostává všechno kolem nové a překvapivé barvy, chutě, vůně... a smysl.

Vstala, hodila na sebe šaty a když míjela zrcadlo, mimoděk do něj nakoukla. Uviděla v něm odraz své tváře a za ní okno a nebe s balonem. Zastavila se, zhluboka nadechla... a rychle otevřela dveře. 

 

Autor: Helena Kubíčková | čtvrtek 20.8.2015 15:31 | karma článku: 18,88 | přečteno: 608x
  • Další články autora

Helena Kubíčková

Pozvánka na křest knihy

Srdečně zvu na křest knihy Povídky z druhé ruky, který se koná 10.11.2018 od 17,30 v klubu Storm, Praha 3 - Žižkov, Tachovské náměstí 5.

9.11.2018 v 12:35 | Karma: 0 | Přečteno: 76x | Diskuse| Pozvánky, akce

Helena Kubíčková

Santa Claus i na toaletním papíru...?

Od dětství mám ráda Ježíška, přesto netvrdím, že dárky nemůže nosit i Santa Claus. Jen se divím, že když už si obchodníci vybrali tohohle dědu v červené čepici, proč z něj dělají klauna a kašpárka. A potažmo i z kupujících...

17.12.2015 v 13:55 | Karma: 20,71 | Přečteno: 701x | Diskuse| Ostatní

Helena Kubíčková

Hřbitovní byznys

Během letošních Dušiček jsem si připomněla nejen své blízké, ale bohužel i ty, kteří se obohacují na úkor zesnulých. Nedávno jsem totiž zjistila, že tam, kde život jedněch končí, pro druhé začíná výnosný byznys...

3.11.2015 v 13:46 | Karma: 24,87 | Přečteno: 1141x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Když psi mluví

Zní to neuvěřitelně, ale rozumím všemu, co říká můj pes. Nemyslím poštěkávání, vrčení, chňapání, psí pohledy, a tak. To zvládne kdekdo. Myslím skutečnou psí řeč.

22.8.2015 v 23:50 | Karma: 19,05 | Přečteno: 822x | Diskuse| Letní povídka

Helena Kubíčková

Slib

„Slib, že na mě nezapomeneš!“ „Truhlíku můj malej, co tě to napadlo? Přísahám!“ „Tati, já tady bez tebe nevydržím“ „Něco ti dám, abys na mě myslela.“

21.8.2015 v 10:16 | Karma: 20,77 | Přečteno: 777x | Diskuse| Letní povídka

Helena Kubíčková

Medardova noc

Následky některých domácích pohrom se odstraňují dlouho - třeba i měsíce. Proto stále kopeme ve vedru i v dešti okolo domu a mezi elektrickými kabely a rozvody plynu odkrýváme staré odpadní potrubí, špatně zakreslené v plánu.

18.8.2015 v 9:40 | Karma: 16,63 | Přečteno: 564x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

I automat na nápoje může mít svědomí

Známe je, tyhle automaty na nápoje. Jsou skoro všude - na chodbách úřadů, institucí a škol a když není jiná možnost jak se napít, vhodí se do nich pár mincí a vypadne minerálka, čaj nebo káva.

14.4.2015 v 9:20 | Karma: 18,95 | Přečteno: 673x | Diskuse| Ostatní

Helena Kubíčková

Plavba smrti (recenze)

Loď duchů?... Na přepychové zámořské jachtě, která připluje do Reykjavíku a s ohromným rachotem narazí na můstek, není živá duše a v průběhu vyšetřování se ukáže, že cestující i posádka byli zavražděni. Dokonce se objeví i jedna mrtvola navíc. Kdyby se něco takového přihodilo ve skutečnosti, bylo by to strašné, ale jako fikce a téma na detektivku to vůbec nezní špatně! A totéž si asi pomyslela islandská spisovatelka Yrsa Sigurđardóttir, když začala psát Plavbu smrti.

4.3.2015 v 11:34 | Karma: 16,82 | Přečteno: 775x | Diskuse| Ostatní

Helena Kubíčková

Nobelova cena pro Alici Munro a její povídky (recenze)

Čeští čtenáři rádi vyhledávají dobré knihy a dovedou je ocenit. Přesto se zdá, že povídky kanadské spisovatelky a nositelky Nobelovy ceny za literaturu Alice Munro mnozí zatím neobjevili - což platí i pro sbírku 

26.1.2015 v 14:55 | Karma: 17,39 | Přečteno: 624x | Diskuse| Poezie a próza

Helena Kubíčková

Přejme si...

Už brzy se narodí Nový rok 2015. Miminko, které vyroste, zestárne a za dvanáct měsíců nás opustí jako vetchý stařík.  

31.12.2014 v 9:00 | Karma: 4,68 | Přečteno: 145x | Diskuse| Miniblogy

Helena Kubíčková

Carrie - děsivý úspěch Stephena Kinga (recenze)

Bojíme se rádi?... Při čtení určitě, jinak by autoři děsuplných hororů, thrillerů, detektivek, krimi a mysteriózních sci-fi neměli do čeho píchnout.

19.9.2014 v 10:04 | Karma: 22,80 | Přečteno: 5646x | Diskuse| Poezie a próza

Helena Kubíčková

Obraz (letní povídka)

Ten obraz jsem nesnášela. Italská riviéra... Ventimiglia... V padesátých letech ho ze soucitu koupil otec od jednoho známého, který ho vlastnoručně namaloval. Neměl peníze, jen mizerně placenou práci a nebyla naděje, že sežene lepší, protože pocházel z buržoazní rodiny. Obraz pak dlouho visel v předsíni a kdykoliv jsem šla okolo, koukla jsem se jinam.

30.7.2014 v 10:44 | Karma: 25,37 | Přečteno: 1509x | Diskuse| Letní povídka

Helena Kubíčková

Johnny Winter - albín, který se zapsal do dějin černého blues

Když jsem ho slyšela poprvé, jeho hudba byla pro mě zjevení. A jak jsem později zjistila, i on sám byl zjevení. Při vystoupeních mu dlouhé bílé vlasy albína létaly okolo hlavy, hubené tělo, pokryté tetováním, se zmítalo v brilantních rifech a z úst vycházel nečekaně drsný hlas. Přirovnávali ho k ufonovi, k někomu z jiné planety.

22.7.2014 v 9:02 | Karma: 17,65 | Přečteno: 669x | Diskuse| Kultura

Helena Kubíčková

„Neumírej, Žofinko...“

byla prý poslední slova arcivévody Ferdinanda, kterého 28. června 1914 zastřelil v Sarajevu atentátník Gavrilo Princip. Útočník si právě kupoval něco k jídlu, když uviděl couvající auto s následníkem trůnu a bleskově využil 

27.6.2014 v 10:52 | Karma: 32,96 | Přečteno: 4055x | Diskuse| Ostatní

Helena Kubíčková

Letní vánoce

Co to má proboha znamenat? řekla jsem, když jsem zaslechla tisíckrát obehranou melodii "rolniček" a dotěrnou reklamu na LETNÍ VÁNOCE...

12.6.2014 v 9:33 | Karma: 18,11 | Přečteno: 1098x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Světe, div se! Bramborový knedlík z brambor!

Je večer, potřebuju rychle nakoupit a všude mají zavřeno. Ale naštěstí cestou narazím na šikmookého obchodníka, který na otázku:

10.4.2014 v 9:20 | Karma: 37,27 | Přečteno: 5185x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Zabouchnuté dveře

Pršelo a foukal vítr, když u nás zazvonil jen v trenýrkách a pantoflích. Zabouchnul si dveře a nikdo ze sousedů nebyl doma...

27.3.2014 v 9:10 | Karma: 19,78 | Přečteno: 1080x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Jako když tleskne

Zase uběhl jeden rok. Vlastně neuběhl, spíš se přehnal a připadá mi jako včera, když jsme si připíjeli na letopočet s třináctkou. 

31.12.2013 v 10:18 | Karma: 17,25 | Přečteno: 718x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Kabátek

Čas od času zahřeje a potěší zjištění, že si lidé pomáhají. A to nejen v extrémně složitých situacích, ale i zdánlivých maličkostech.

20.12.2013 v 15:20 | Karma: 18,90 | Přečteno: 932x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Volební slogany – bezobsažné, útočné, vulgární

Bez nápadu, obsahově prázdné a málo uvěřitelné. Často slibují, obviňují, nebo dokonce haní. Tak hodnotili volební slogany, které se za poslední týdny ucházely o přízeň voličů, odborníci z oblasti propagace, marketingu a médií.

25.10.2013 v 9:00 | Karma: 27,34 | Přečteno: 3124x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1672x
Mám ráda jakoukoliv tvůrčí činnost, hory a lesy ve všech ročních obdobích a vůni čerstvě umletého pepře. Volný čas trávím nejraději s rodinou, především s vnučkami.  A mezi má nesplnitelná přání patří zahrát si v komorním kvartetu a psát tak lehce, jak dýchám.  

Před časem mi vyšla kniha povídek Skleněné reliéfy, která mapuje křehkost partnerských a rodinných vztahů. 

 

 

Seznam rubrik