Doma je vidět jen to, co chybí a není hotovo

Taky jste měly občas pocit, že je vaše práce v domácnosti nedoceněná? Já ano. A mylně jsem se domnívala, že když o ní budu mluvit, dočkám se uznání. Nepomohlo to – stále jako by nebyla vidět. Proto jsem došla k závěru, že

"neviditelnou" práci musím zviditelnit. Uvedu pár příkladů...

Žena nosí nákupy a plní ledničku, kterou rodina vzápětí vyprázdní. A pak se někdo zeptá: „Jak to, že doma není pořád nic k jídlu? “

Žena umyje okno – leskne se a vypadá krásně. A když všichni přijdou domů, ničeho si nevšimnou a stěžují si: „Je tady hrozná zima! Nepřeháněj to s větráním!“

Žena si vezme dopoledne volno, pozve řemeslníka, uvaří kafe, případně mu asistuje, nebo nabídne něco k jídlu. Stihne po něm dát zběžně věci do pořádku a běží ještě do práce. A od ostatních pak slyší: „Páni, tady je ale binec!“

A tak by se mohlo pokračovat dál...

Nemá cenu se zlobit. Cítit se ukřivděně, nebo se rozčilovat je ztráta času. Samozřejmě nejlepší řešení je ROZDĚLIT ÚKOLY - ať si každý vyzkouší, kolik času a námahy stojí nakupování, úklid, praní, žehlení, atd…. Ale jestliže není možné z různých důvodu "předat štafetu" (děti jsou malé, mají spoustu školních a mimoškolních aktivit, manžel je pracovně vytížený, atd...), tehdy nastupuje ZVIDITELNĚNÍ :

Doporučuje se přinést nákupy, až je někdo doma a už mezi dveřmi volat, jak jsou tašky těžké a nedají se unést. A že se člověk s nimi musí vláčet každý den (uvidí to množství jídla a navíc je pomůže odnést).

Okna (nebo cokoli jiného) je dobré mýt v přítomnosti ostatních. Jestliže mají námitky, klidně jim vysvětlit, proč jindy nebyl čas (uvědomí si, že skla nejsou samočistící a zapojí se).

Řemeslníka (pokud souhlasí) je lépe pozvat na odpoledne, aby po návratu rodina viděla, že je po něm třeba uklidit (a pustila se do úklidu).

Většina domácích prací je skutečně jaksi „neviditelných“. Málokdo je vnímá a navíc je jejich výsledek krátkodobý (jídlo se sní, prádlo se ušpiní, v bytě se znovu nahromadí prach...). A proto je dobré tyto opakující se a nevděčné činnosti soustavně „zviditelňovat“. To není taktika. Když okolí práci nevidí, nebo ji nevykonává, mnohdy si nedokáže představit, co všechno děláme a kolik toho máme na starosti.

Často si naši blízcí sami od sebe všimnou jen toho, co doma chybí nebo není hotovo. Takže .... jestli nám někdy připadají trochu "slepí", není od věci, aby práci udělali buď za nás, nebo společně s námi. Nebo jim můžeme pomoct, aby ji "lépe viděli".

Možná pak naše snažení vezmou víc na vědomí a patřičně je ocení. A nás taky. (Ale zaručit to nemohu!)

Použité fotografie: www.flickr.com/photos/iqmatrix