Nobelova cena pro Alici Munro a její povídky (recenze)

Čeští čtenáři rádi vyhledávají dobré knihy a dovedou je ocenit. Přesto se zdá, že povídky kanadské spisovatelky a nositelky Nobelovy ceny za literaturu Alice Munro mnozí zatím neobjevili - což platí i pro sbírku 

Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel, která u nás vyšla v r. 2009 v překladu Aleny Jindrové-Špilarové.

Ženská tématika

Může to být tím, že kanadská literatura zůstává stále trochu ve stínu americké a povídky nepatří v současné době k nejčtenějším žánrům. Anebo jsou knihy s ženskou tématikou v povědomí čtenářů zakotveny jako četba výhradně pro ženy. Ať tak či onak, odborná kritika i ti, kteří povídky Alice Munro znají, se shodují, že patří k tomu nejlepšímu, co současná světová próza nabízí - jak ostatně dokazuje i Nobelova cena za literaturu, která jí byla udělena na podzim roku 2013.

Takzvaná literatura pro ženy

Je-li řeč o literatuře pro ženy, pak je Alice Munro v tom nejlepším smyslu slova „ženská“ autorka. Vyrostla se dvěma sestrami a vychovala tři dcery, takže svět žen dobře zná a zcela přirozeně se stal ústředním bodem jejího zájmu a pozornosti. Je jenom logické, že ji zajímá ženský úděl i to, v čem se ženské chování liší od chování mužů.  A také to, že zkoumá niterný vesmír svých hrdinek, jejich postoje a emoce a skrze radost, obavy, váhání, rozhodování, smutky a zklamání pak čtenářům zprostředkovává jejich takzvaně žensky subjektivní pohled na svět.

Příběhy devíti žen

V pořadí desátý povídkový soubor vyšel v roce 2002 v Londýně a o sedm let později i u nás (je příznačné, že je věnovaný ženě a přeložila ho také žena). Autorka v něm zachycuje běžné i zcela mimořádné etapy v životě žen nejrůznějšího věku a dotýká se mnoha tradičních témat, jako jsou láska, partnerství, rodičovství, stárnutí nebo smrt. Výjimečnost každé z devíti povídek ovšem nespočívá v tématech samotných, ale v osobitém způsobu, jakým Munro syžety pojednává - s empatií, neokázale a bez sentimentu. Pro tuto věcnost, střídmost a zároveň neobyčejnou schopnost vcítění bývá často srovnávána s velkými klasiky realismu, např. s Čechovem, protože i ona pozoruje život jakoby mimochodem a zdánlivě chybějící děj - což je autorský záměr - vynahrazuje čtenáři hlubokým vhledem do nitra postav a jejich vztahů.

Povídka versus román

Zatímco román má k vykreslení postav a rozvinutí děje poměrně velkou plochu, povídka je sevřená do omezeného počtu stran, do kterých se musí vejít popis prostředí, osudy hrdinů, zápletka, rozuzlení i pointa. A právě v umění „kondenzace“ spočívá povídkářské mistrovství Alice Munro - dokáže do svých próz vměstnat všechno, co obnáší život. Přitom však zůstává svrchovanou vládkyní svých příběhů. Má mimořádný cit pro jejich stavbu a spád, dokáže mistrně tahat za nitky, lékárnicky pracovat s humorem a kořenit vyprávění téměř neznatelnou ironií. A také umí čtenáře ukolébat zdánlivou všedností děje, aby do něj v pravý čas nenápadně vsunula zásadní zvrat a vytasila se s překvapivým závěrem.

Sbírka Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel

S těmito charakteristikami autorčina stylu, včetně momentu překvapení, se setkáme už v úvodní stejnojmenné povídce, kde si dvojice dívek vystřelí z neprovdané stárnoucí hospodyně a píše jí milostné dopisy, které jí nakonec od základu změní život. (Škoda jen, že dětské rozpočitadlo z názvu Hateship, Friendship, Courtship, Loveship, Marriage nebylo přeloženo odpovídající říkankou - třeba Štěstí, neštěstí, láska, manželství.) Překvapení zažije čtenář i v další próze s příznačným názvem Plovoucí most, kde dojde k nečekanému sblížení ženy, nemocné rakovinou, s neznámým mladým mužem. A nejinak je tomu i v dalších povídkách, ať už vyprávějí o rodinném tajemství, dobrovolném odchodu ze života, nevěře, rozvodu, setkání s láskou z dětství, smrti dítěte...

Odloučení

Za jednu z nejpoutavějších považuji poslední povídku Odloučení, kterou si také vybrala a citlivě natočila režisérka Sarah Polley pod názvem Daleko od ní, a v kategorii Nejlepší adaptovaný scénář si za ni zaslouženě odnesla nominaci na Oscara. Jde o jímavý, a svým způsobem reprezentativní příběh celé sbírky, který zaujme především autentickým a sugestivním ztvárněním vztahu starších manželů, osudově poznamenaným ženinou Alzheimerovou chorobou. Autorka v něm vycházela z vlastní bolestné zkušenosti s matkou a mnoha tíživých situací, které s touto nevyléčitelnou nemocí zažívají nemocní i jejich nejbližší okolí.

Poprvé v historii Nobelova cena pro Kanaďanku

Za své celoživotní dílo dostala Alice Munro na podzim roku 2013 Nobelovu cenu za literaturu. Pro ni i její zemi to byla významná pocta, protože ve více než stoleté historii udílení cen se to ještě žádnému kanadskému spisovateli nepodařilo (tím spíš, že v Kanadě byla i první ženou s tímto oceněním a třináctou na celém světě). Munro prý při této příležitosti řekla, že cenu přijímá také jako uznání žánru, kterému se celý život věnovala, a vyjádřila naději, že teď snad „budou lidé povídku vnímat jako důležitý druh umění.“

Umění vyprávět

Soubor povídek Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel určitě stojí za přečtení. Alice Munro se umí dívat kolem sebe jako málokdo a všímat si i těch nejmenších detailů. Dokáže také pomocí několika slov či vět zprostředkovat náladu, rozpoložení a pocity svých postav, vstoupit do jejich minulosti a poskládat celou jejich životní mozaiku. Dovede poutavě a uvěřitelně vyprávět o závažných problémech i zcela banálních věcech a její zdánlivě prostý způsob vyprávění je ve skutečnosti vybroušený a velmi rafinovaný. Munro je svébytná autorka, která se nikdy a v ničem nepodbízí, pouze nabízí: ženám možnost ztotožnit se s hrdinkami příběhů a mužům líp porozumět někdy tak těžce pochopitelnému ženskému světu.

Alice Ann Munro, rozená Laidlaw, se narodila 10.7.1931 ve Winghamu, v provincii Ontario v Kanadě, kde začala studovat žurnalistiku a anglickou literaturu. Studia kvůli sňatku, péči o rodinu a stěhování do Vancouveru přerušila a tehdy také začala psát povídky. První cenu získala za knihu Dance of the Happy shades (General Governor's Award, 1972). V následujících letech se stala profesionální spisovatelkou a působila na univerzitě v Západním Ontariu. V roce 2013 obdržela Nobelovu cenu za literaturu a kromě toho je držitelkou dalších domácích a zahraničních cen a nominací.

Odkazy, linky a foto: 

http://knihy.idnes.cz/nepritel-pritel-ctitel-milenec-manzel-1-1.html
http://www.iliteratura.cz/Clanek/28767/munro-alice-utek
http://www.iliteratura.cz/Clanek/31577/munro-alice-prilis-mnoho-stesti
http://www.iliteratura.cz/Clanek/32965/munro-alice-drahy-zivot

http://www.iliteratura.cz/Clanek/13817/munro-alice-uz-davno-ti-chci-neco-rict-a-jine-povidky
http://www.iliteratura.cz/Clanek/13825/jindrova-spilarova-alena

http://www.iliteratura.cz/Clanek/24481/munro-alice-nobelova-cena-za-literaturu-2013

http://www.iliteratura.cz/Clanek/28765/munro-alice-nepritel-pritel-ctitel-milenec-manzel-in-tyden

 

Autor: Helena Kubíčková | pondělí 26.1.2015 14:55 | karma článku: 17,39 | přečteno: 624x
  • Další články autora

Helena Kubíčková

Pozvánka na křest knihy

Srdečně zvu na křest knihy Povídky z druhé ruky, který se koná 10.11.2018 od 17,30 v klubu Storm, Praha 3 - Žižkov, Tachovské náměstí 5.

9.11.2018 v 12:35 | Karma: 0 | Přečteno: 76x | Diskuse| Pozvánky, akce

Helena Kubíčková

Santa Claus i na toaletním papíru...?

Od dětství mám ráda Ježíška, přesto netvrdím, že dárky nemůže nosit i Santa Claus. Jen se divím, že když už si obchodníci vybrali tohohle dědu v červené čepici, proč z něj dělají klauna a kašpárka. A potažmo i z kupujících...

17.12.2015 v 13:55 | Karma: 20,71 | Přečteno: 701x | Diskuse| Ostatní

Helena Kubíčková

Hřbitovní byznys

Během letošních Dušiček jsem si připomněla nejen své blízké, ale bohužel i ty, kteří se obohacují na úkor zesnulých. Nedávno jsem totiž zjistila, že tam, kde život jedněch končí, pro druhé začíná výnosný byznys...

3.11.2015 v 13:46 | Karma: 24,87 | Přečteno: 1141x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Když psi mluví

Zní to neuvěřitelně, ale rozumím všemu, co říká můj pes. Nemyslím poštěkávání, vrčení, chňapání, psí pohledy, a tak. To zvládne kdekdo. Myslím skutečnou psí řeč.

22.8.2015 v 23:50 | Karma: 19,05 | Přečteno: 822x | Diskuse| Letní povídka

Helena Kubíčková

Slib

„Slib, že na mě nezapomeneš!“ „Truhlíku můj malej, co tě to napadlo? Přísahám!“ „Tati, já tady bez tebe nevydržím“ „Něco ti dám, abys na mě myslela.“

21.8.2015 v 10:16 | Karma: 20,77 | Přečteno: 777x | Diskuse| Letní povídka

Helena Kubíčková

Nebe s balonem

Snad po sté si otřela zpocený krk a obličej a modlila se, aby ty pařáky konečně přestaly! Horko jako by se zhmotňovalo, nabývalo na objemu a doráželo na ni ze všech stran.

20.8.2015 v 15:31 | Karma: 18,88 | Přečteno: 608x | Diskuse| Letní povídka

Helena Kubíčková

Medardova noc

Následky některých domácích pohrom se odstraňují dlouho - třeba i měsíce. Proto stále kopeme ve vedru i v dešti okolo domu a mezi elektrickými kabely a rozvody plynu odkrýváme staré odpadní potrubí, špatně zakreslené v plánu.

18.8.2015 v 9:40 | Karma: 16,63 | Přečteno: 564x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

I automat na nápoje může mít svědomí

Známe je, tyhle automaty na nápoje. Jsou skoro všude - na chodbách úřadů, institucí a škol a když není jiná možnost jak se napít, vhodí se do nich pár mincí a vypadne minerálka, čaj nebo káva.

14.4.2015 v 9:20 | Karma: 18,95 | Přečteno: 673x | Diskuse| Ostatní

Helena Kubíčková

Plavba smrti (recenze)

Loď duchů?... Na přepychové zámořské jachtě, která připluje do Reykjavíku a s ohromným rachotem narazí na můstek, není živá duše a v průběhu vyšetřování se ukáže, že cestující i posádka byli zavražděni. Dokonce se objeví i jedna mrtvola navíc. Kdyby se něco takového přihodilo ve skutečnosti, bylo by to strašné, ale jako fikce a téma na detektivku to vůbec nezní špatně! A totéž si asi pomyslela islandská spisovatelka Yrsa Sigurđardóttir, když začala psát Plavbu smrti.

4.3.2015 v 11:34 | Karma: 16,82 | Přečteno: 775x | Diskuse| Ostatní

Helena Kubíčková

Přejme si...

Už brzy se narodí Nový rok 2015. Miminko, které vyroste, zestárne a za dvanáct měsíců nás opustí jako vetchý stařík.  

31.12.2014 v 9:00 | Karma: 4,68 | Přečteno: 145x | Diskuse| Miniblogy

Helena Kubíčková

Carrie - děsivý úspěch Stephena Kinga (recenze)

Bojíme se rádi?... Při čtení určitě, jinak by autoři děsuplných hororů, thrillerů, detektivek, krimi a mysteriózních sci-fi neměli do čeho píchnout.

19.9.2014 v 10:04 | Karma: 22,80 | Přečteno: 5646x | Diskuse| Poezie a próza

Helena Kubíčková

Obraz (letní povídka)

Ten obraz jsem nesnášela. Italská riviéra... Ventimiglia... V padesátých letech ho ze soucitu koupil otec od jednoho známého, který ho vlastnoručně namaloval. Neměl peníze, jen mizerně placenou práci a nebyla naděje, že sežene lepší, protože pocházel z buržoazní rodiny. Obraz pak dlouho visel v předsíni a kdykoliv jsem šla okolo, koukla jsem se jinam.

30.7.2014 v 10:44 | Karma: 25,37 | Přečteno: 1509x | Diskuse| Letní povídka

Helena Kubíčková

Johnny Winter - albín, který se zapsal do dějin černého blues

Když jsem ho slyšela poprvé, jeho hudba byla pro mě zjevení. A jak jsem později zjistila, i on sám byl zjevení. Při vystoupeních mu dlouhé bílé vlasy albína létaly okolo hlavy, hubené tělo, pokryté tetováním, se zmítalo v brilantních rifech a z úst vycházel nečekaně drsný hlas. Přirovnávali ho k ufonovi, k někomu z jiné planety.

22.7.2014 v 9:02 | Karma: 17,65 | Přečteno: 669x | Diskuse| Kultura

Helena Kubíčková

„Neumírej, Žofinko...“

byla prý poslední slova arcivévody Ferdinanda, kterého 28. června 1914 zastřelil v Sarajevu atentátník Gavrilo Princip. Útočník si právě kupoval něco k jídlu, když uviděl couvající auto s následníkem trůnu a bleskově využil 

27.6.2014 v 10:52 | Karma: 32,96 | Přečteno: 4055x | Diskuse| Ostatní

Helena Kubíčková

Letní vánoce

Co to má proboha znamenat? řekla jsem, když jsem zaslechla tisíckrát obehranou melodii "rolniček" a dotěrnou reklamu na LETNÍ VÁNOCE...

12.6.2014 v 9:33 | Karma: 18,11 | Přečteno: 1098x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Světe, div se! Bramborový knedlík z brambor!

Je večer, potřebuju rychle nakoupit a všude mají zavřeno. Ale naštěstí cestou narazím na šikmookého obchodníka, který na otázku:

10.4.2014 v 9:20 | Karma: 37,27 | Přečteno: 5185x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Zabouchnuté dveře

Pršelo a foukal vítr, když u nás zazvonil jen v trenýrkách a pantoflích. Zabouchnul si dveře a nikdo ze sousedů nebyl doma...

27.3.2014 v 9:10 | Karma: 19,78 | Přečteno: 1080x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Jako když tleskne

Zase uběhl jeden rok. Vlastně neuběhl, spíš se přehnal a připadá mi jako včera, když jsme si připíjeli na letopočet s třináctkou. 

31.12.2013 v 10:18 | Karma: 17,25 | Přečteno: 718x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Kabátek

Čas od času zahřeje a potěší zjištění, že si lidé pomáhají. A to nejen v extrémně složitých situacích, ale i zdánlivých maličkostech.

20.12.2013 v 15:20 | Karma: 18,90 | Přečteno: 932x | Diskuse| Společnost

Helena Kubíčková

Volební slogany – bezobsažné, útočné, vulgární

Bez nápadu, obsahově prázdné a málo uvěřitelné. Často slibují, obviňují, nebo dokonce haní. Tak hodnotili volební slogany, které se za poslední týdny ucházely o přízeň voličů, odborníci z oblasti propagace, marketingu a médií.

25.10.2013 v 9:00 | Karma: 27,34 | Přečteno: 3124x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1672x
Mám ráda jakoukoliv tvůrčí činnost, hory a lesy ve všech ročních obdobích a vůni čerstvě umletého pepře. Volný čas trávím nejraději s rodinou, především s vnučkami.  A mezi má nesplnitelná přání patří zahrát si v komorním kvartetu a psát tak lehce, jak dýchám.  

Před časem mi vyšla kniha povídek Skleněné reliéfy, která mapuje křehkost partnerských a rodinných vztahů. 

 

 

Seznam rubrik