Slib
„Ukaž!“
„Počkej," směje se muž a schovává cosi za zády. „Otevři to, až budu pryč!“
Zasype dětskou tvář drobnými polibky a vtiskne jí do ruky krabičku v balicím papíru se srdíčky. Potom ji jemně odstrčí, šeptne ahoj, nasedne do auta a zmizí za zatáčkou.
Hubená světlovláska v letních šatech stojí na kraji chodníku, snaží se dohlédnout za ohyb silnice a ze setrvačnosti mává. Vtom si uvědomí, že není komu a váhavě spustí ruku dolů, otočí se a rozběhne k domu. Nahoru do pokojíčku bere schody po dvou, dopadne na postel a nedočkavě strhává papír z kostky kartonu, ve kterém je to překvápko. Chvilku zápasí s lepicí páskou, konečně odklopí víčko a pod ním objeví to, v co tajně doufala - vysněnou křišťálovou kouli.
Rozzářeně se natáhne pro mobil a jakmile se ozve známý hlas, překotně do něj zakřičí: Dík, tati, dík!" a vyšle do éteru mlaskavou pusu. Pak vytáhne z krabičky tu průhlednou věc, o které se jí mockrát zdálo a prohlíží si ji ze všech stran. A přitom jakoby zdálky vnímá rozmrzelý hlas z kuchyně, který ji stále volá a pořád něco chce - aby šla obědvat, večeřet, dělala úkoly, okamžitě šla spát.
„Jo, já tě slyším!" odpoví a je jí jasné, že volání nepřestane, dokud svůj nový poklad neschová a nesejde dolů.
„Co říkal táta?“ zeptá se matka a roztržitě si na čele přihladí vlnku vzpurných vlasů, stejných jako má ona.
„Kdybys tam byla, tak bys to věděla!“
„Takovým tónem se mnou nemluv!“
„Au! Nesahej na mě,“ chytí se za tvář, zrudlou od facky, „nebo nebudu mluvit vůbec!“
„Jenom to zkus! Já nejsem táta, aby sis dovolovala a ještě se urážela!“
Utře si oči, vyběhne nahoru, bouchne dveřmi a zamkne. Potom nakoukne pod postel, párkrát zašmátrá ve tmě a na prstech se jí zachytí chomáč prachu, který se jí nechtělo luxovat, protože stejně není vidět! Nakonec vytáhne plastovou bedýnku, kde schraňuje cenné věci a ve které ode dneška kraluje skleněná koule.
Zadívá se do ní tak upřeně, až se jí dělají mžitky před očima. Jé, ono to funguje! Nejasné obrysy se stávají čitelnější... a už poznává tátu, jenže pořád nemůže rozeznat postavu naproti němu. On a ta osoba spolu sedí u stolu, možná v restauraci, šermují rukama a něco si povídají. Nebo se hádají?
„Oběd!“ ozve se přímo za dveřmi. „Pojď jíst, ať se před lidma nemusím stydět, že jsi tak hubená! Stejně si všichni myslí, že nevařím.“
„Nemám hlad!“ křikne a je rozhodnutá trucovat do večera.
„Jak chceš! Prosit tě nebudu!“ říká zklamaně matka a odchází.
Slyší šouravé kroky na schodech a snaží se nanovo soustředit. V kouli se zase objevují ty postavy, nalévají si z lahve a tentokrát ví naprosto jistě, že se dohadují, protože jejich pohyby se zrychlují a gesta jsou útočnější.
Nechápe, proč se jí najednou zatočila hlava. Je možné, že v tom vedru usnula a probudilo ji až obvyklé volání k večeři? Vlastně ne obvyklé, spíš překvapivé, protože dnes vyšla matka podruhé nahoru až k jejímu pokoji.
„Nikam nejdu! Je mi blbě a ležím!“ odpoví schválně potichu.
„Nelži! Dobře vím, že je to kvůli tátovi!“
Na schodech doznívá ukřivděný klapot pantoflí a ona má aspoň na moment klid. Zvedne se a očima hledá kouli. Nikde ji ale nevidí! Poplašeně se rozhlíží, pátrá na podlaze a vtom ji zahlédne u nohy postele. Asi se skutálela, když tak náhle a podivně usnula. Popadne ji a zkoumá, jestli je celá. Sláva, nic se jí nestalo!
Po chvíli uvnitř zahlédne otcovu tvář a rty, které pořád dokola opakují jediné slovo nebo slabiku. MÁ-MA...? Má jí to povědět? Ne, vždyť věštění nevěří! Nechápe, že dva lidi můžou být spojení, jako když skypujou. Je jí to k smíchu!
Dostane strach, že se tátovi něco stalo. Co když ho unesli? Nebo ho vydírají? Napadají ji různé možnosti ze všech kriminálek, co četla nebo viděla. Máma se taky jednou zmínila o černejch kšeftech, ale zakázaný věci by táta přece nedělal! I když... Sám přece říkal, že v podnikání je možný cokoliv! Nemá mu radši zavolat?
Hluboko ponořená do úvah neslyší spěšné kroky v předsíni, teprve až to bušení na dveře.
„Otevři proboha! Ve zprávách dávali, že na tátu stříleli kdesi v garáži. Neřekli jméno, ale poznala jsem ho, zachytila ho kamera.“
„Jenom se oblíknu!“ zalže a obavou jí přeskočí hlas.
„Rychle, prosím tě! Musíme zjistit, kde leží!“
Navzdory matčině prosbě nespěchá - bojí se a oddaluje ten moment, kdy se dozví pravdu. A zdá se jí hrozně divné, že je matka tak rozrušená. Vždycky si myslela, že jí na tátovi moc nezáleží. Ale jakmile sejde dolů, matka je zase sebejistá a vítězně oznamuje:
„Už všechno vím! Ještěže máme zvědavý sousedy! Volala Bláhová, že u nich táta leží na áru. Tak nestůj a jedem!“
Za plentou v šeru mezi hadičkami a přístroji ho skoro nepoznala. Bledý a bez energie jí připadal jako z vosku a přesto, že sestra ujišťovala, že bude v pořádku, napjatě sledovala, jak dýchá. Dnes od nich odešel. Asi mu na ní moc nezáleželo, jinak by zůstal a nechodil za někým, kdo je tak nebezpečnej! Rozhodně na ni nemyslel tolik, jak ona na něho! Už v autě na ni zapomněl, přestože slíbil, že ne! Ani jí nezavolal!
Přišla si sama a opuštěná a úplně přeslechla, jak matka nezvykle tiše říká:
„Miriam, musíme jít!“ a vzápětí: „Pojď, Mimi!“
Vyburcovala ji až sestřina udivená poznámka:
„Aha, tak to je tvoje jméno! Lámali jsme si hlavu, co říkal tatínek, když ho sem přivezli. Bez přestání totiž opakoval dvě slabiky: ,MI-MI!'“
Helena Kubíčková
Pozvánka na křest knihy
Srdečně zvu na křest knihy Povídky z druhé ruky, který se koná 10.11.2018 od 17,30 v klubu Storm, Praha 3 - Žižkov, Tachovské náměstí 5.
Helena Kubíčková
Santa Claus i na toaletním papíru...?
Od dětství mám ráda Ježíška, přesto netvrdím, že dárky nemůže nosit i Santa Claus. Jen se divím, že když už si obchodníci vybrali tohohle dědu v červené čepici, proč z něj dělají klauna a kašpárka. A potažmo i z kupujících...
Helena Kubíčková
Hřbitovní byznys
Během letošních Dušiček jsem si připomněla nejen své blízké, ale bohužel i ty, kteří se obohacují na úkor zesnulých. Nedávno jsem totiž zjistila, že tam, kde život jedněch končí, pro druhé začíná výnosný byznys...
Helena Kubíčková
Když psi mluví
Zní to neuvěřitelně, ale rozumím všemu, co říká můj pes. Nemyslím poštěkávání, vrčení, chňapání, psí pohledy, a tak. To zvládne kdekdo. Myslím skutečnou psí řeč.
Helena Kubíčková
Nebe s balonem
Snad po sté si otřela zpocený krk a obličej a modlila se, aby ty pařáky konečně přestaly! Horko jako by se zhmotňovalo, nabývalo na objemu a doráželo na ni ze všech stran.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Ruské vojsko dobylo další ves, hlásí Moskva. Padnout měla Novobachmutivka
Sledujeme online Ruská vojska dobyla další vesnici v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, Novobachmutivku, uvedlo v...
TOP 09 má na ministra pro vědu a výzkum čtyři kandidáty, řekl Válek
Na ministra pro vědu a výzkum má TOP 09 podle místopředsedy strany a ministra zdravotnictví...
V Rakousku zemřel český turista, měl nehodu při jízdě na kajaku
Při sobotní nehodě na kajaku nedaleko rakouské obce Scheffau zemřel 36letý Čech, uvedla rakouská...
V Ostravě se střetl motorkář s dvěma vozidly, zraněním na místě podlehl
V Ostravě na ulici Rudná poblíž křižovatky s ulicí Vratimovskou se střetl motorkář s dvěma vozidly....
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1672x
Před časem mi vyšla kniha povídek Skleněné reliéfy, která mapuje křehkost partnerských a rodinných vztahů.