Dnes už jsem drahou přeléčen...a jsem jenom polosysel Tj. určitou dobu na věcech sice ležím, ale jednoho dne velká část syslích pokladů letí...hadry, papíry, elektronika...už moc na věcech nelpím....ale přesto rád občas "ušetřím" a když mají v shopu "dobrou akci", koupím 6 olejů, dva velké lososy do mražáku, 4 stejné kečupy oblíbené značky,  10 oblíbených neumělých ovocných sirupů (když je sundají z 50 na 30), nebo 3 kartony (tj. 3x6 sedmiček) suchého červeného vína. Žrádlovou syselnost tedy ještě nepřeléčila a moc šancí ji nedávám.

 "Potravinová syselnost" je naprosto v pohodě (co je doma a v žaludku, to se počítá :)) Navíc proviant se jednoho dne sní a vypije a pak už nezabírá místo. Takže tento typ syslení, který rodinu nasytí a tím i potěší, bych nepovažovala za diagnózu.

Já nesyslím :) Já...potkaním ;)

 Opravdu? Nechce se mi věřit! (Ale pokud je to něco, co potěší ostatní - třeba hezké fotografie, tak to se nepočítá).

Máme jednoho hromadiče v rodině, svým zásobám říká "rezervy" a "to se jednou bude hodit". Se svými rezervami by přežil několikaletou válku

Asi se u něj taky jedná o genetickou záležitost. A pokud má doma dost místa, může klidně hromadit ještě celá desetiletí.

Gogol v Mrtvých duších, pěkně popisuje jednu statkářku "syslici" - přečtěte si a pobavíte se.

Gogola miluju! A je náhoda, že zrovna včera večer jsme se doma smáli při vzpomínce na jeho povídku Kabát.

Taky pochopitelně syslím, ale i přesto často marně pátrám po starých věcech jako je třeba jedna speciální gramodeska, o které stopro vím, že jsem ji nikdy nevyhodil, ovšem nikde není a není. Nemluvě již o tom notorickém zákonu schválnosti, když se konečně odhodlám pár věcí vyhodit a následně již za pár dní zjistím, jak bych náhle něco z toho nezbytně potřeboval. Takže velká pochvala za útěchu, že v tom nejsem zdaleka sám.

Díky!Byty bohužel nebývají nafukovací. Mám podobnou zkušenost, během vyklízecích akcí mi zmizelo i pár důležitých dokumentů.